Historie

Historie města

Listinné doklady o založení města chybí. Existují pouze různé pověsti a historické spekulace. Podle nich se lze domnívat, že Heřmanův Městec byl založen asi v druhé polovině 13. století nebo na počátku 14. století. Stalo se tak na trase jedné stezky patřící k frekventované Trstenické cestě spojující Čechy s Moravou a bylo lokováno lichoběžníkovým tržištěm a pravděpodobně i kostelem sv. Bartoloměje. První písemná historická zmínka o Heřmanově Městci je v deskovém vkladu z roku 1325, kde je uveden první doložený majitel města Heřman z Mrdic. Rod erbu jednoho lekna Heřmanů z Mrdic byl majitelem panství až do konce 14. století. V době husitských válek byl Heřmanův Městec v rukou známého rodu pánů z Opočna. V polovině 15. století se jednalo o město již značně rozsáhlé. Nacházíme zde pivovar, tři mlýny a prosperující obchod. S ním souvisí i počátek židovského osídlení, které přetrvalo až do druhé světové války. Postupně byli majiteli panství Trčkové z Lípy, Andělé z Ronovce a po nich od roku 1572 právem odúmrtí císař Maxmilián II.. Roku 1577 prodal císař Rudolf II. celé panství pánům z Oprštorfu. V 16. století se město dále úspěšně rozvíjelo včetně obchodu nejrůznějšího typu. V této době získalo od císaře řadu práv a privilegií. V letech 1591-1661 vlastnili Heřmanův Městec pánové ze Žerotína a Berkové z Dubé. V této době se poprvé hovoří o heřmanoměsteckém zámku. V roce 1661 koupil heřmanoměstecké panství Jan Karel svobodný pán Špork. Šporkové se velmi zasloužili o povznesení města i okolí po třicetileté válce. Vystavěli nebo opravili řadu kostelů v okolí. K největším zásluhám Šporků patří nová stavba chrámu sv. Bartoloměje v pozdně barokním slohu realizovaná v letech 1756-1761. Dále Šporkové provedli přestavbu zámku, hřbitovního kostelíka Zvěstování Páně (v literatuře se běžně hovoří o kostelu Zvěstování Panny Marie; lidově dodnes nazývanému Matky Boží či zdrobněle »U Matičky«) a nechali ve městě postavit několik soch světců. Město podporovali i po ekonomické stránce.

V roce 1794 prodali panství pánům z Greiffenklau a od nich ho roku 1828 koupil knížecí rod Kinských. Kinští pokračovali v podpoře města a chudiny. Existovala zde nemocnice s bezplatně poskytovanou lékařskou péčí, dětská opatrovna a soukromé sanatorium. Byly realizovány také rozsáhlé úpravy zámku a přilehlého zámeckého parku. Na konci 19. století se zde objevuje počínající průmysl a od roku 1882 existuje do Heřmanova Městce železniční spojení. Dvacáté století s sebou přineslo postupný rozvoj města v mnoha oblastech, ale i tragické události související se světovými válkami. Na bojištích první světové války přišlo o život 93 obyvatel, v koncentračních táborech a na popravištích za nacistické okupace během druhé světové války více jak šedesát.

Křesťanská historie do konce 19. století

Doba předhusická

Jak vysvítá z již zmíněných údajů, první historická zmínka o městě (nikoli o kostele) je z roku 1325. Je ovšem pravděpodobné, že kostel zde stál již před rokem 1325, historicky to ovšem potvrzené není. Byl gotický a stál na místě současného barokního chrámu. Někteří badatelé se domnívají, že jeho pozůstatky se nám dochovaly v základech dnešní věže. Nejstaršími známými dokumenty o heřmanoměstecké farnosti a kostelu sv. Bartoloměje je korespondence mezi pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic spolu s kněžími kapituly pražského kostela a papežem Klementem VI. z let 1349-1351. Tato korespondence se týkala souhlasu papeže s převodem vyjmenovaných klášterů a kostelů ze čtyř východočeských děkanátů do působnosti nově zřízené diecéze litomyšlské. V žádné z listin není ovšem uvedeno zasvěcení kostela. V těchto listinách je kromě Heřmanova Městce uvedena i řada kostelů v okolních vesnicích (Kostelec, Morašice, Stojice…) patřících k chrudimskému děkanátu. Tato zmíněná příslušnost k chrudimskému vikariátu (dříve se dnešní vikariáty označovaly jako děkanáty – na Moravě je tomu tak doposud) přetrvala dodnes. Ve 14. století se v Heřmanově Městci připomínají některá jména kněží. V roce 1372 Ojíř, roku 1379 kněz Hertvík, roku 1393 jistý Jiřík, syn Václavův a v roce 1394 kněz Olmaš.

Evangelické kořeny 15. a 16. století

Do roku 1420 vyznávala většina obyvatel víru katolickou a pokud se někdo hlásil k myšlenkám Johna Viklefa nebo Jana Husa šlo spíše o výjimky. O rok později donutili husité tehdejšího majitele panství Jana Městeckého z Opočna, aby přijal čtyři pražské artikuly. Obyvatelstvo, do té doby katolické, kopírovalo vyznání majitelů panství a začalo vyznávat »katolictví podobojí«. Toto utrakvistické vyznání přetrvalo ve městě až do roku 1621. Katolické duchovenstvo bylo z kraje vyhnáno a povoláni kněží utrakvističtí. Protože jich nebylo tolik, aby obsadili všechny fary v okolí, byl v Heřmanově Městci zřízen kněz řádný a okolní podřízené kostely spravoval jako filiální. Městečtí kněží podobojí podléhali pražské »Dolní konsistoři«. Jednotliví majitelé panství potvrzovali heřmanoměsteckým získaná privilegia, mezi kterými bylo i svobodné vyznávání evangelické víry.

Změny v souvislosti s třicetiletým konfliktem

Roku 1611 se ujal heřmanoměsteckého panství pan Ladislav Berka z Dubé. Jako horlivý katolík se stavěl proti místnímu utrakvistickému vyznání. Za něj se opět někteří obyvatelé stávají členy »římské« církve. Ve větší míře tomu bylo hlavně za jeho syna Jana Jetřicha Berky z Dubé. Roku 1621 byla císařským nařízením zrušena dolní utrakvistická konsistoř. Proto po tomto rozhodnutí z Heřmanova Městce odešli utrakvističtí kněží. Poslední Jan Mystotok Kozelský odešel po zřízení reformační komise. V době třicetiletého konfliktu nepůsobil v Heřmanově Městci stálý kněz a o duchovní správu se v té době starali misionáři (převážně řeholníci), kteří konali bohoslužby i v okolních opuštěných farnostech a kostelech. Až roku 1640 jmenoval pražský arcibiskup kardinál Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu na žádost hejtmana městeckého panství Václava Drachovského z Drachova stálého duchovního správce v Heřmanově Městci. Ustanoven jím byl Jan František Šnurchovský z řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Toho brzo vystřídal Bernard Janeček a toho roku 1647 františkánský mnich Jan Baptista Janovský. Během vojenských tažení došlo také k poboření kostela sv. Bartoloměje, a proto ho nechal roku již roku 1630 Jan Jetřich Berka z Dubé renesančně opravit. br> Po zániku litomyšlského biskupství během husitských válek spadala heřmanoměstecká farnost opět pod pražskou arcidiecézi. Roku 1664 bylo zřízeno biskupství v Hradci Králové, ovšem chrudimský vikariát a s ním i heřmanoměstecká farnost se staly součástí nové diecéze až od roku 1783.

Konsolidace poměrů za hrabat Šporků koncem 17. a v 18. století

Roku 1661, kdy pozorujeme ještě živé a patrné důsledky třicetiletého konfliktu, koupili panství Šporkové. Ti se zachovali k městu velice štědře. Za Jana Josefa hraběte Šporka v první polovině 18. století byly do všech kostelů na panství pořízeny a vysvěceny zvony. Nechal postavit kapli sv. Kříže (směrem na Chrudim) a opatřil městu sochy sv. Václava, sv. Vavřince a sv. Antonína Paduánského. Díky této činnosti rostla barokní zbožnost známá v našich zemích i na zdejším panství. Roku 1730 udílel v Heřmanově Městci světící biskup pražský Jan Rudolf Špork (bratr Jana Josefa), který vyrostl na zámku v Heřmanově Městci, svátost biřmování. Během tří dnů přijal tuto svátost v kostele sv. Bartoloměje a v zámecké kapli pozoruhodný počet 3 325 osob. V 18. století trpělo město častými požáry, během kterých byl několikrát zasažen i kostel. Při největším z nich roku 1740 shořela celá věž (5 zvonů se roztavilo) a prolomila se střecha kostela. Starý hrabě pomýšlel na stavbu nového kostela, ale nedočkal se ho, protože roku 1749 zemřel. Základní kámen ke stavbě nového chrámu sv. Bartoloměje položil roku 1756 jeho syn Jan Václav hrabě Špork. Barokní chrám byl dokončen o pět let později v pozdně barokním slohu inspirovaném vídeňským baroekm. Stavitelem byl místní mistr František Tomáš Jedlička. Mezi umělci pracujícím na výzdobě interiéru jmenujme zvláště autora stropních fresek Františka Xavera Palka. Při přestavbě zámku zaznamenáváme také úpravu zámecké kaple sv. Tří králů (dnes sv. Rudolfa).

Přínos knížat Kinských v 19. století

V roce 1828 koupili heřmanoměstecké panství knížata Kinští, kteří pokračovali v dobročinnosti předcházejících majitelů, zvláště Šporků. Zřídili např. opatrovnu pro děti od tří do šesti let. V roce 1860 byla vystavěna nová budova opatrovny, známá též jako »klášter«. Spravovaly ji od tohoto roku čtyři povolané řádové sestry Kongregace školských sester De Notre Dame. V roce 1895 byla vysvěcena »Mariánská nemocnice«, kde jako ošetřovatelky sloužily sestry Kongregace šedých sester III. řádu sv. Franiška. Až do roku 1918 poskytovala veškerou péči zdarma a to pro všechny občany. Díky nově vzniklým farnostem ve Vápenném Podole a Morašicích se zmenšila heřmanoměstecká farnost na kostel sv. Bartoloměje, hřbitovní kostel Zvěstování Panny Marie, osady Kostelec s kostelem sv. Petra a Pavla, Rozhovice s kostelem sv. Petra a několik dalších osad. V roce 1880 žilo v této farnosti 4 153 katolíků, 20 osob helvetského vyznání, augšpurského 6 osob, anglikánského 3 osoby a bez vyznání 3 osoby. Dále 434 židů, kteří měli vlastní synagogu. Občané reformovaných vyznání patřili k chrudimskému sboru.

Křesťanská historie 20. a 21. století

Od přelomu století ke vzniku samostatné republiky

Již v roce 1897 došlo ve městě z podnětu některých farníků a s podporou místního děkana Františka Krause k založení »Vzdělávacího křesťansko-sociálního spolku«. Dle stanov patřilo k hlavním cílům spolku vzdělávání občanů na katolických základech a podpora chudých a sociálně slabých vrstev. Dne 19. srpna 1900 došlo k slavnostnímu svěcení praporu tohoto spolku. S dovolením císaře Františka Josefa I. mohl být na praporu vyšit lev v červeném poli. V únoru 1902 proběhla ve zdejší farnosti s velkým úspěchem a nadšením první tzv. »lidová misie« vedená jezuity z Prahy a Hradce Králové. Během týdne se konala kázání a cvičení pro různé skupiny občanů (školní děti, mládence…). Ve stejném roce byla zdejší fara povýšena na děkanství. Roku 1912 zavítal do farnosti na generální visitaci královéhradecký biskup Josef Doubrava. Během tradičního slavnostního přivítání starostou města, ředitelem panství a zástupem občanů došlo také k pozoruhodnému slavnostnímu přivítání katolického biskupa rabínem Dr. Isakem Folkmannem jménem zdejší židovské obce. V roce 1914 vypukla první světová válka. Již během následujícího roku přišlo nařízení k vypracování katastru všech zvonů, které jsou majetkem kostelů, a seznamu a popisu varhan (kovové rejstříky a píšťaly). Všechny 4 zvony z heřmanoměsteckého kostela byly označeny jako postradatelné pro kostel a nepostradatelné pro vojenský arsenál. K sejmutí zvonů došlo až v únoru 1917. Teprve v červnu 1923 byly pořízeny a požehnány nové zvony, které podobně jako předcházející »nalezly zkázu« během druhé světové války.

Prvorepubliková léta a následující nacistická okupace

V roce 1920 vznikla nová Církev československá. Zprávy o založení CČS v Praze docházely i do Heřmanova Městce. Klíčovou roli sehrála postava zdejšího oblébeného katechety Karla Jelínka, který byl členem »Klubu reformního duchovenstva«, sloužil bohoslužby v kapli zdejší »Mariánské nemocnice« již od roku 1919 v českém jazyce. První bohoslužby CČS vykonal katecheta Karel Jelínek v neděli 27. února 1921. V roce 1930 byla potom slavnostně otevřena nová budova Husova sboru. K nové církvi se přihlásil nezanedbatelný počet cca 1.500 obyvatel. Jednou z reakcí na vznik nové církve mezi katolíky bylo i účinně bránit a hájit svoji víru a náboženství. I proto zaznamenáváme v listopadu 1921 ve městě založení »Sdružení katolických rodičů« a roku 1923 zřízení »Rady katolíků« pro heřmanoměsteckou farnost. Mezi její úkoly patřila péče o kostel a jeho potřeby, pořádání sbírek na různé účely (také např. žádost o umoření dluhu za zvony) a vůbec reprezentace farnosti. V této době je třeba také zmínit kulturní a vzdělávací aktivity vycházející z okruhu »Vzdělávacího křesťansko-sociálního spolku«. Podobně je zde zachována tradice kvalitní chrámové hudby. Mnozí ředitelé zdejšího kůru byli též vynikající hudebníci a skladatelé (Q. Havlasa, J. Plavec či K. Žídek).

Doba komunistické totality

V padesátých letech se ani Heřmanovu Městci nevyhnuly smutně proslulé politické procesy. Ve dnech 19. – 21. června 1952 se konalo v místní sokolovně »hlavní veřejné přelíčení« se sedmnácti občany obviněnými z »protistátní činnosti« a považovanými za špióny a rozvratníky. Mezi odsouzenými byl i zdejší děkan František Kolář zatčený 31. ledna 1952. Rozsudek za neoznámení trestné činnosti zněl odnětí svobody na 2 roky nepodmíněně. Po propuštění byl ovšem znovu zatčen a odsouzen vojenským soudem na 11 let. F. Kolář působil v Heřmanově Městci od roku 1942 společně s kaplanem Miroslavem Cölbou, který byl ve stejném procesu odsouzen za velezradu na 11 let. V srpnu 1952 nastoupil jako administrátor farnosti František Karel. I třetímu duchovnímu správci v padesátých letech v Heřmanově Městci Františku Karlovi se »dostalo« odsouzení za »protistátní činnost«. Stalo se tak 3. prosince 1959 pro trestný čin maření dozoru nad církvemi a trest zněl: odnětí svobody na 9 měsíců nepodmíněně a zákaz duchovenské činnosti na 5 let. Důvodem bylo, že dovolil knězi J. Škapíkovi, působícímu na vojenské službě v nedalekém Kostelci u Heřmanova Městce, sloužit bohoslužbu, aniž požádal o souhlas církevního tajemníka Okresního národního výboru. K 1. srpnu 1960 následovalo ustanovení nového administrátora Václava Jakubce, který působil v Heřmanově Městci až do své smrti 5. ledna 2004. Od 1. března 1990 byl jmenován vikářem chrudimského vikariátu a o pět let později kanovníkem královéhradecké kapituly. V prosinci 1965 byl slavnostně zakončen II. vatikánský koncil, který přinesl mimo jiné i liturgickou reformu. I ve farním kostele sv. Bartoloměje proběhla úprava liturgického prostoru z podnětu a podle návrhu administrátora Václava Jakubce již v roce 1965 jako v jedné z prvních farností v diecézi. Od šedesátých let potom docházelo díky příkladnému přístupu zdejších duchovních správců (zvláště Václava Jakubce) k ekumenickému sbližování jednotlivých církví v Heřmanově Městci.

Po roce 89

V letech 2004 – 2009 byl administrátorem farnosti P. Hroznata Pavel Adamec O.Praem., bývalý převor želivského kláštera. Během jeho působení došlo k významným stavebním úpravám farní budovy a hlavně celkovému oživení života farního společenství.

Od roku 2009 je duchovním správcem farnosti P. Josef Smola, dřívější děkan v Chrudimi a vikář chrudismkého vikariátu.